V roce 1930 zde žilo skoro 25000 obyvatel, z toho 6% se hlásilo k české národnosti. Sčítání v roce 2001 mluví o 16000 trvale bydlících.
V roce 1946 se konal odsun obyvatel německé národnosti. Byly mi 3 roky, ale mnoho jsem později slyšel. Většina Čechů souhlasila s odsunem. Drtivá. Po válce, kterou rozpoutali nacisté, a ve které mnozí Němci spáchali spoustu zločinů, se těžko divit. V tehdejší atmosféře.
Je mi 68, mám jasno o tom, že kolektivní vina národa je hovadina. Rodiče odsuzovali poválečné zabíjení německých civilistů, protože ti praví zločinci už byli bůhvíkde. Máma před válkou sloužila v židovských rodinách, až do své smrti nikdy neskousla skutečnost, že její bývalí zaměstnavatelé skončili většinou v plynových komorách.
Názor mých rodičů?
"Hajlovali, tak museli jít".
40 let jsme skoro všichni přikyvovali, třeba pasívně, ale přece, heslu "Se Sovětským svazem na věčné časy".
Co kdyby v roce 1990 někdo přišel a řekl nám:
"Když na věčné časy, tak za nimi jděte. Beztak vaši předkové kdysi z východu přišli. Obsadili území, kde před nimi žili Germáni."
A tak bychom mohli pokračovat. Kdyby každý šel tam odkud pochází jeho předci... Proto mi připadá děsivé, že někdo by stěhoval Romy do Indie, protože ti odtud přišli. Varnsdorf, Rumburk, Šluknov a další, byla města, kde se do roku 1946 mluvilo hlavně německy. Nechci dál filosofovat nad oprávněností odsunu, vyhnání. To se nedá vrátit. Za velkého potlesku českého obyvatelstva stěhování schválily vítězné mocnosti, které často měly máslo na hlavě. Jinak by se neuskutečnilo.
Velký prostor k osídlení dostal český národ. Nemuseli jsme tu nic moc budovat, majetek po Sudeťácích zůstal. Jak jsme s ním naložili? Kdo se přistěhoval? Poctiví lidé, kteří chtěli budovat poválečnou republiku, zlatokopové, zloději, prosťáčci, nelze všechny nastrkat do škatulek.
Ve Varnsdorfu jsem byl, myslím, jednou v životě, město na mě neudělalo valný dojem. Všechno mi připadalo omšelé, jakoby se čekalo na zázrak. Byla léta šedesátá. V roce 1961 jsem nastoupil na umístěnku do Ústí nad Labem, jezdil jsem měřit spíš na Chomutovsko.
Ale donesly se mi od kolegů story o tom, že ve Varsdorfu je poměr žen a mužů 8:1. Netroufám si soudit, nakolik byl tenhle údaj správný, i třeba 2:1 by mě děsilo. Slyšel jsem o pánech, kteří se zúčastňovali nájezdů do internátů, plných osamocených dělnic z místních textilek.
Sexuální turistika bez velkých nákladů. Mladé ženy, jejichž cílem bylo sbalit chlapa, vdát se, zmizet hodně daleko. V 17 letech jsem byl na prázdninové praxi, dvakrát, třikrát do týdne jezdili mí starší kolegové do internátu v Plavech u Tanvaldu. Nakonec i Miloš Forman natočil svoje Lásky jedné plavovlásky na podobné téma, ovšem to bylo ve Zruči a nemělo s odsunem Němců nic společného.
Osobní zkušenosti nemám, býval jsem spíš tele a nesmělo se na mě hrrr. Byl jsem rád, když ženská převzala iniciativu. Ještě lézt do internátu. Prý tam bývaly i rvačky mezi kolegyněmi. I když pranice o mou osobu, možná bych získal sebevědomí.
Textilky zkrachovaly, oblékáme se do laciných šuntů z Asie. V regionu vládne nezaměstnanost, sociální problémy. Vždycky se najdou hajzlové, kteří chtějí vydělávat na bídě druhých.
Jsem informovaný jen z médií, těžko můžu tvrdit, že znám řešení. Jsem přesvědčený, že jednoduchá řešení v takových případech neexistují. Tady se na problémy kašlalo. Vůbec se mi nelíbí řeči, že to zavinila jen tato vláda nebo naopak, že je to důsledek vlády sociální demokracie. Území je daleko od Prahy, v Praze se řeší "důležitější" věci, Varnsdorf je tak daleko...
Starý člověk jako já, který onen kraj vlastně nezná, a těžko, kdy už více pozná, může být jen smutný. Jakoukoliv rasovou nesnášenlivost nenávidím, je mi cizí, jsem vychovaný jinak.
Vrátím se na začátek svého textu. Jakoby přicházel trest za odsun obyvatel, kteří po staletí kraj budovali. Ukázal se český národ jako správný hospodář? Existuje nějaká pravda? Nebo je kraj nemocný? Uzdraví se?
Končím s nepříjemným pocitem, že se nedožiju doby, kdy kraj kolem Varnsdorfu bude územím, kde se dá normálně žít. Kéž by se dožili aspoň naši potomci.
Facebook - Václav Víšek
V roce 1946 se konal odsun obyvatel německé národnosti. Byly mi 3 roky, ale mnoho jsem později slyšel. Většina Čechů souhlasila s odsunem. Drtivá. Po válce, kterou rozpoutali nacisté, a ve které mnozí Němci spáchali spoustu zločinů, se těžko divit. V tehdejší atmosféře.
Je mi 68, mám jasno o tom, že kolektivní vina národa je hovadina. Rodiče odsuzovali poválečné zabíjení německých civilistů, protože ti praví zločinci už byli bůhvíkde. Máma před válkou sloužila v židovských rodinách, až do své smrti nikdy neskousla skutečnost, že její bývalí zaměstnavatelé skončili většinou v plynových komorách.
Názor mých rodičů?
"Hajlovali, tak museli jít".
40 let jsme skoro všichni přikyvovali, třeba pasívně, ale přece, heslu "Se Sovětským svazem na věčné časy".
Co kdyby v roce 1990 někdo přišel a řekl nám:
"Když na věčné časy, tak za nimi jděte. Beztak vaši předkové kdysi z východu přišli. Obsadili území, kde před nimi žili Germáni."
A tak bychom mohli pokračovat. Kdyby každý šel tam odkud pochází jeho předci... Proto mi připadá děsivé, že někdo by stěhoval Romy do Indie, protože ti odtud přišli. Varnsdorf, Rumburk, Šluknov a další, byla města, kde se do roku 1946 mluvilo hlavně německy. Nechci dál filosofovat nad oprávněností odsunu, vyhnání. To se nedá vrátit. Za velkého potlesku českého obyvatelstva stěhování schválily vítězné mocnosti, které často měly máslo na hlavě. Jinak by se neuskutečnilo.
Velký prostor k osídlení dostal český národ. Nemuseli jsme tu nic moc budovat, majetek po Sudeťácích zůstal. Jak jsme s ním naložili? Kdo se přistěhoval? Poctiví lidé, kteří chtěli budovat poválečnou republiku, zlatokopové, zloději, prosťáčci, nelze všechny nastrkat do škatulek.
Ve Varnsdorfu jsem byl, myslím, jednou v životě, město na mě neudělalo valný dojem. Všechno mi připadalo omšelé, jakoby se čekalo na zázrak. Byla léta šedesátá. V roce 1961 jsem nastoupil na umístěnku do Ústí nad Labem, jezdil jsem měřit spíš na Chomutovsko.
Ale donesly se mi od kolegů story o tom, že ve Varsdorfu je poměr žen a mužů 8:1. Netroufám si soudit, nakolik byl tenhle údaj správný, i třeba 2:1 by mě děsilo. Slyšel jsem o pánech, kteří se zúčastňovali nájezdů do internátů, plných osamocených dělnic z místních textilek.
Sexuální turistika bez velkých nákladů. Mladé ženy, jejichž cílem bylo sbalit chlapa, vdát se, zmizet hodně daleko. V 17 letech jsem byl na prázdninové praxi, dvakrát, třikrát do týdne jezdili mí starší kolegové do internátu v Plavech u Tanvaldu. Nakonec i Miloš Forman natočil svoje Lásky jedné plavovlásky na podobné téma, ovšem to bylo ve Zruči a nemělo s odsunem Němců nic společného.
Osobní zkušenosti nemám, býval jsem spíš tele a nesmělo se na mě hrrr. Byl jsem rád, když ženská převzala iniciativu. Ještě lézt do internátu. Prý tam bývaly i rvačky mezi kolegyněmi. I když pranice o mou osobu, možná bych získal sebevědomí.
Textilky zkrachovaly, oblékáme se do laciných šuntů z Asie. V regionu vládne nezaměstnanost, sociální problémy. Vždycky se najdou hajzlové, kteří chtějí vydělávat na bídě druhých.
Jsem informovaný jen z médií, těžko můžu tvrdit, že znám řešení. Jsem přesvědčený, že jednoduchá řešení v takových případech neexistují. Tady se na problémy kašlalo. Vůbec se mi nelíbí řeči, že to zavinila jen tato vláda nebo naopak, že je to důsledek vlády sociální demokracie. Území je daleko od Prahy, v Praze se řeší "důležitější" věci, Varnsdorf je tak daleko...
Starý člověk jako já, který onen kraj vlastně nezná, a těžko, kdy už více pozná, může být jen smutný. Jakoukoliv rasovou nesnášenlivost nenávidím, je mi cizí, jsem vychovaný jinak.
Vrátím se na začátek svého textu. Jakoby přicházel trest za odsun obyvatel, kteří po staletí kraj budovali. Ukázal se český národ jako správný hospodář? Existuje nějaká pravda? Nebo je kraj nemocný? Uzdraví se?
Končím s nepříjemným pocitem, že se nedožiju doby, kdy kraj kolem Varnsdorfu bude územím, kde se dá normálně žít. Kéž by se dožili aspoň naši potomci.
Facebook - Václav Víšek
Žádné komentáře:
Okomentovat