Od mostu Legií k Palackého mostu

Pokračuju v potulce po tramvajových tratích zmizelých, předělaných, vylepšených. Přiznám se, že mě hlavně zajímá změněná atmosféra a vzhled města. Jsou to pro mě vzpomínky, protože až na vyjímky (tady jsou 3) si starý stav jakž takž pamatuju.

Staré fotky jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2010)

Národní třída

Přelom století 19. a 20. Most se jmenuje po císaři Františku Josefovi, legie, po kterých nese jméno dnes, byly před vznikem. Dlouhá léta jsme legie moc neuznávali, tudíž v plánech byl název Most 1.máje. Pokud by byla na olympiádě disciplína v přejmenování ulic, náměstí a jiných objektů, měli bychom určitě naději na medaili.

Tramvaj táhne kůň, vlevo jsou Chourovy domy.

Národní třída

Pohled od mostu. Za Národním divadlem je proluka. Vypadalo to, že zůstane navěky. Jak víme, na věčné časy nebyla ani naše láska k Sovětskému svazu. Pamatuju se, když byly Chourovy domy bourány. Teď jsem vyštrachal v googlu, že zmizely v roce 1958. Bylo mi to fuk, v 15 letech jsem měl důležitější starosti, než se zajímat o bourání nějakých barabizen. Snad neměly velkou historickou hodnotu, určitě byly dalekosáhlé plány, co se tu místo nich objeví. Zvykli jsme si na proluku, posezení v ní vypadalo jako provizórium.

Národní třída

Sto let Národního divadla bylo důvodem zastavění volného prostranství. Na fotce z roku 1981 je vidět stavba v plném proudu, dokonce do toho prší. Po čtvrtstoletí opět zmizel našim zrakům pohled na východní stranu budovy Národního divadla. Stojí zde Nová scéna nelíbí se mi, ale zvykl jsem si. Po roce 1989 ji Národní divadlo téměř štítivě předalo Laterně magice, dnes už jí zase používá. Nikdo Novou scénu bourat nebude, je to pomník své doby, odborná veřejnost bude dál poukazovat na to, co se mělo postavit. Když se projdu po vnitřní Praze a prohlédnu si některé stavby, postavené v posledních 20 letech, nemyslím si, že Nová scéna je nějak horší.

křižovatka ulic Myslíkova a Spálená

Tramvaje tu jezdily a stále jezdí. Jen vypadají jinak. Byl jsem hodně rád, když jsem na staré fotce našel na stavbách nepatrné zbytky budov, které přetrvaly až do dneška. Myslím, že porovnání vyšlo slušně, ačkoliv první dojem je, že jsem byl pokaždé v jiném městě.

nároží Karlova náměstí a Resslovy ulice

Teprve jako penzista jsem se dočkal, zmizela proluka po Šálkově domě, který byl zbourán ještě před druhou světovou válkou. Dlouho jsem žil v domnění, že to je památka po náletu amerických letadel z února 1945. Bylo to podivné místo, myslím, že se tu i kolotoče točily, Vietnamci tu měli trh. V roce 1958 někdo vyfotil vůz, kde se prodávaly známky do legitimací na tramvaj. Chodil jsem si sem několik let kupovat měsíční studentskou známku na městskou dopravu za 30 Kč. Načerno se blbě jezdilo, ještě byli průvodčí a ti dokázali být někdy i oškliví.

To, co se postavilo na onom nároží mi připadá daleko horší než třeba právě Nová scéna u Národního divadla.

nároží Karlova náměstí a Resslovy ulice

Jiný pohled na 60 let prázdné místo. Tramvaj, dokoce trolejbus, ohrady, polepené plakáty, všechno je pryč. Zbyla nekonečná šňůra aut a banka.

Když už jsem vzpomněl plakáty, které za mého mládí byly součástí pražského života, zjistil jsem, že se opět objevují. Zrovna na Karlově náměstí jsem je viděl. Upoutávky na koncerty, divadla, jsou to Popelky mezi honosnými reklamami na všelijaké blbosti, právě proto kromě informací i potěší.

Resslova ulice

Léta jsem si neuvědomoval, že tramvaje z téhle ulice zmizely. Vůbec je pro mě leccos z Prahy objevem. Bavím se srovnáváním stavu minulého a dnešního a přitom se i dozvídám se věci, jež bych měl dávno vědět. Napravo je za dopravními značkami a reklamním panelem téměř zakrytý Pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje, kde skončili svůj život vojáci, kteří poslali na onen svět Reinharda Heydricha.

Resslova ulice

Koleje jsou pryč, auta mají více prostoru pro své závody. Hledíme na Jiráskův most, vlevo se nový dům roztančil do ulice. Však se mu říká tančící. Názory na něj jsou protichůdné, jako naprostý laik v oboru architektury mám dobrý pocit, když ho vidím z protějšího břehu Vltavy. Zdá se mi, že pěkně ladí s okolní výstavbou, přestože jde o jiný typ stavby. Na jaře jsem se takhle potěšil pohledem z Kinského sadů. Ovšem znám lidi, kteří dům přímo nenávidí.

Jiráskovo náměstí

Pohled do Resslovy ulice od Jiráskova mostu. Tančící dům sem strčil svou nohu přímo laškovně.

Palackého náměstí

Pohled od mostu směrem k Moráni. Průběh ulic a tím i kolejí se změnil. Místo ohrady vlevo, je vpravo obalený Palacký na podstavci. Co by tomu asi říkal, jak si tu vydělává na opravu svého pomníku, zabalený do reklamy na auta. Otec národa.

Palackého most

Měl jsem sebou starou fotku, ale jen proto, že tahám v batohu všechno možné i nemožné. Vůbec jsem si nemyslel, že zrovna v tomhle případě bych mohl hledat místo, odkud na začátku 20.století bylo foceno. Petřínská rozhledna a vlevo na kraji kousíček baráku. Směr mostu, vozovky, koleje, to vše mě přesvědčuje, že jsem snad trefil. Netroufám si soudit, pokud někoho tohle srovnání popudí, předem se omlouvám. Na chlup přesné být může jen těžko. Zvlášť proto, že po náletu z února 1945 zmizela Myslbekova sousoší, jejichž podstavce byly zároveň kiosky, kde se až do roku 1919 platilo mostné. V Praze je hodně mostů, počítat je honem nebudu, ale je to důvod k zamyšlení pro ministra financí. Nikde se na mostech v Praze neplatí, pane Kalousku!

Ještě k náletu, v ten den jsem byl v kočárku schovaný ve vyšehradském tunelu. Maminka mě vezla od lékaře z Karlova náměstí do Podolí. Vlastně jsem měl kliku, můj život mohl skončit hodně záhy, ani Facebooku bych se nedočkal.

Facebook – Srovnávací fotky

Další srovnávací fotky z různých lokalit