Praha - Vinohrady, část pátá - Fošovka

Fošovka. Používám název, který jsem slýchal od svého otce, který oné dlouhé, předlouhé vinohradské třídě, jinak neřekl. Píšu vinohradská s malým v, přes mnohé názvy nakonec získala písmeno velké, což jí sluší.

Aby nebyli patrioti z Vinohrad příliš pyšní, bývala zde silnice mezi poli a sady, která vedla na kopec, ke hřbitovům.

Jmenovala se Říčanská, později Černokostelecká, tenhle název zůstal i dnes, ale až ve Strašnicích. V roce 1884 se stala ulicí Jungmannovou. 1.1.1922 pohltila město Královské Vinohrady nenasytná Praha a protože v Praze nemůže být ulice téhož jména vícekrát než jednou, třída dostala jméno Fochova po francouzském maršálovi z 1.světové války. Odtud lidové pojmenování Fošovka, jak jí říkala generace mých rodičů. Psát Fochovka mi připadá nehezké.

V době nacistické okupace nesla jméno jiného maršála, tentokrát pruského, Schwerinova. Němci odešli, vrátila se Fochova, ale to už se hlásil o slovo další maršál, který byl též generalassimus, generální tajemník, měl jmen víc než naše vinohradská tepna. Po 16 letech opěvování objevili i sovětští komunisté, že Stalin byl také darebák.

V dětství jsem byl náruživým posluchačem rozhlasu a slýchal jsem odresu Praha 12, Stalinova 12. Najednou zněla odresa Praha 2, Vinohradská 12, aniž se barák z Fošovky někam odstěhoval.

Procházím Vinohradskou třídou.která má k bývalé polňačce dost daleko. Jenom doufám, že už nebudeme potřebovat žádné maršály…

Stojím kousek nad Národním muzeem a jsem v rozpacích, jak jsme dokázali vyzdobit dům na rohu Vinohradské a Španělské. Druhý barák vpravo patří rozhlasu.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.

Totéž nároží jako v předchozím srovnání, detail. Obchodníky s dalmatským vínem vystřídalo casíno, z pohledu na něj mě jímá hrůza. Brača a Didolič by se divili.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.

Pohled na palác, ve kterém bývalo kino Květen, pokud mě paměť slouží, druhé širokoúhlé kino v Praze, po Alfě na Václavském náměstí. Jestli se pletu, tak na to mám nárok. Jde o prostřední dům po levé straně, za ulicí Sázavskou. Teď je zde casíno, což je originální. Jiný název byl Radiopalác, asi dvakrát jsme zde měli podnikové školení civilní obrany, které bylo ještě důležitější než oslavy vítězného února. Příjemná záležitost, začínalo se v osm ráno, kdo přišel v půl osmé, zaprezentoval se a odešel jako na cigáro ven, v bufetu Valdek na Míráku už čepovali…a my rozebírali a rozebírali důležité záležitosti.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.

Již zmíněný palác Květen v detailnějším záběru, budova za ním je Obchodní akademie.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.

Posunuji se kousek výš, palác Květen je dole, vlevo Maceškův palác. Velkouzenář Emanuel Maceška, jehož prodejnu jsem již srpvnával nedávno v Anglické ulici, zde v roce 1929 nechal postavil palác na předtím nezastavěných Seidlových polích. Tolik vydělával na čajovkách. I biograf se jmenoval Maceška, já ho pamatuju jako Bystrica, později Illusion, kde se promítalo až do roku 2006. Dnes je v jeho prostorách hudební klub.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.

V předchozím srovnání jsem psal o Seidlových polích, zde jsou vidět za dřevěným plotem, u něj stojí fronta na brambory na konci 1.světové války. Právě zde postavil svůj palác pan Maceška. Zařazuju do srovnání z Vinohradské třídy, která je dobře viditelná na staré fotce. Jinak stojím v Budečské ulici, málem opřený o vinohradskou tržnici.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.

Vpravo jsou legendární Seidlova pole, o kterých tak pěkně vyprávěl herec Národního divadla Jan Pivec, který se zde právě v roce 1907 narodil a prožil dětství. Palác Květen je zde vpravo téměř zakrytý stromy, v létě bych z něj neviděl ani fous.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.

Stojím nad vinohradskou tržnicí, podle níž se ulička vpravo jmenuje U tržnice. Prostor vpravo za budovami nikdo nezastavěl, byly zde a jsou, a doufejme že budou, sady Svatopluka Čecha.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.

Posunují se výš k Čechovým sadům, ulice vlevo se jmenuje Třebízského a kolem ní se budu pár chvil motat.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.

Pohled od křižovatky s Třebízského ulicí, která se na druhé straně Vinohradské jmenuje Šumavská. Vlevo za tramvají jsou vidět opět nezastavěná Seidlova pole.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.

Roh nalevo patří vinohradské tržnici. Seidlova pole vypadají na idylu, vpravo ulice Budečská. Dole v dáli je vidět kopule Národního muzea.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.

Nároží Vinohradské a Třebízského z jiného pohledu. Je vidět restaurace Chudoba. Nevím, jestli název znamená, že je pro chudé, nebo i bohatý host zchudne, zaplatí-li účet. Raději jsem netestoval, jsem jenom penzista.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.

Jak jsem slíbil, Třebízského ulici jen tak neopustím. Pohled ze Šumavské ulice, nahoře jsou vidět Riegrovy sady.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.

Nevím, proč se fotograf z roku 1907 postavil do středu Šumavské ulice, takové záběry se v dnešním automobilovém frmolu dají dělat jen v relativně klidné době, což sobotní odpoledne je. Na konci Třebízského ulice opět Riegrák, možná, když používám hovorový výraz, měl bych napsat Rýgrák, já nevím, vzdělanější člověk mi buď řekně, že obojí je správné anebo, že jsem pitomec.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.

Tady prozatím končím, kousek výš už je náměstí Jiřího z Poděbrad. Už mám všechno vyfocené, porovnání hotová, ale jde zhruba o stejně velkou porci jako tento soubor, při vkládání fotek můj stařičký computer funí a naříká, je s ním třeba zacházet jako s malým dítětem. Nebo s důchodcem.

Možná i případný čtenář ocení kratší soubory, při delším by mohl i usnout.

Další srovnávací fotky z různých lokalit.