Ústí nad Labem 1.část

Vztah k tomuto často zatracovanému městu jsem už raději předem vylíčil v článku „Moje Ústí“ na adrese http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/03/moje-usti.html

Letošní mrazivý březen mě pomalu dostává do situace, že si zvykám, mám pocit, že už jinak nebude. Vyrazil jsem do Ústí pohodlným klimatizovaným vláčkem. Podle stesků lidí, kteří do vlaku vlezou jednou za rok, je všechno čím dál horší. Vzpomínám na vlaky před padesáti lety, kdy se někdy nedalo ani číst, tak slabé bylo blikátko, zvané osvětlení. Podle cestujících se od té doby situace stále zhoršuje…

No, dobře, nechám keců, jedu s notebookem, plným starých fotek, i publikaci Zmizelé Čechy sebou vezu.

Mírný šok jsem zažil na nádraží, které je úplně přestavěné, změněné, hledat kousky bývalého nemá smysl, bývalé není, restaurace, kulturní středisko, svět se mění, tak jako vozy, kterými jezdíme, se změnily k nepoznání, i prostor pro cestující je jiný. Mám jenom pocit, že je všechno určené jenom pro příjezd, odjezd, není kde čekat na další spojení, kovové „lavice“ spíš odpuzují. A mohly by studit na prdelce. Zřejmě záměr, aby se nádraží nezaplňovalo podivnými osobami. Záchod za 10 korun, faktem je, že září čistotou.

Před nádražím potkám paní, spíš starší, slušně mě pozdraví, usměje se.¨

„Vy už se na mě asi nepamatujete?“

V Ústí jsem potkal moc lidí, můžu zapomenout, že.

„Ne, nevím.“

„Už je to dávno, že jo.“

„Fakt nevím, kam vás zařadit.“

„Pojďte na kafe, popovídáme si.“

Aha.

„Nemám čas.“

„Tak mi dejte aspoň na kafe.“

„Nashledanou.“

Ano, jsem doma.

Ještě jsem ji potkal dvakrát. Naposledy křičela přes ulici:

„Už se mě ani nevšímá, blbec.“

Na to ovšem nemusím jezdit do Ústí, v Praze na Karláku není jinak..

Vyndavám z kapsy foťák. Je mrazivá březnová neděle, ale slunečná. Ledový vítr.

Celá lokalita kolem nádraží hodně utrpěla v roce 1945, kdy byla bombardována americkým letectvem. Školák, jímž jsem byl v padesátých letech, se dozvěděl o barbarském ničení města. Ústí bylo město německé, podle smluv patřilo německé říši, válku bylo nutné ukončit co nejdřív, každý den umíralo zbytečně spousta lidí. Válka je vůl.

U nádraž. Honosná budova Wiener Bankverein filiale Aussig. Vzhled se nezměnil, jen v přízemí herna, kanceláže k pronajmutí. Vídal jsem budovu vlastně denně, nikdy mě příliš neupoutala, je nějak „schovaná“. Nejsem fundovaný znalec a nechci chytřejším lidem fušovat do řemesla. Chci porovnávat. Historická data jsou v době internetu k nalezení bez větších problémů.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Bombardování nádraží změnilo, původní stavba je takřka k nepoznání. Je zajímavé, že zůstal zachován dům, jehož porovnání je v předchozím snímku. A taky dům v levé části fotky. Právě tam se odehrával můj nástup do zaměstnání v roce 1961. Před pár lety byl vyfešákován, aniž byl na spadnutí. Tam, kde dnes prodávají burgrkingy, byl český bufet, mírně zašmudlaný, ale náš, pak i prodejna potravin. Nad ním tehdejší středisko geodézie, podle dnešního jazyka katastrální úřad, a nad ním jsem začínal. Dobře pamatuju, že místnost byla v rohu zkosená, tam býval malý trezor, kam vedoucí ukládal peníze, které oddíl získal v jakýchsi podnikových soutěžích o Rudý prapor a podobně. Ty prachy byly sice milé, leč nedobytné. Mohly se použít jen na kulturní účely, nedaly se prochlastat. Tam jsme si chodili půjčovat, když naše vlastní došly a to se stávalo při našich příjmech dost často. Bezúročná půjčka, kterou šéf nikam nepsal, tolik lidem věřil, prý si sám půjčoval. Jak skončily? Jo, jednou jsme byli na autobusovém zájezdu v Libochovicích, jednou v divadle v Praze.

Nahoře, na půdě, nám později zřídili ubytovnu, na staré fotce jsou vidět půdní okénka.

Vchod z ulice byl společný pro nás a pro taxislužbu, která fungovala nepřetržitě. S taxikáři sousedila místnost, kde měly ubytovnu naše kolegyně. Snad, aby byly od nás, obyvatel půdy, hodně daleko.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Následují další tři pohledy na ulici U nádraží. Pokud mám několik snímků ze stejné lokality, obvykle porovnávám víckrát, kdyby se něco nepodařilo. Když se povede všechno, tak je mi líto vyhazovat… „člověk neví, co se může přihodit a tak je mu líto věci vyhodit“ (Jiří Suchý)

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Na konci ulice je vidět budova pobočky České eskomptní banky (slovo eskomptní neznám, líbí se mi), která vzala za své při stavbě Benešova mostu přes Labe.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Na všech fotkách kočáry, za mého pobytu začátkem šedesátých let to byly tramvaje, dnes autobusy a trolejbusy, které ústečtí asi rozumně začali zavádět v době, kdy mnoho měst se trolejbusů zbavovalo, včetně Prahy.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Ulice V Jirchářích mezi budovami, o kterých jsem v předešlých komentářích psal. Ulička od nádraží do centra města. To, že tudy jezdila tramvaj, je pro mě novinkou. Nahoře vyúsťovala na ulici Hrnčířské, kde jsou vidět dnešní paneláky. Vlevo bývalo řeznictví, kam jsme chodívali na ovar.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Hrnčířská ulice. Ulička mezi Čedokem (bývalý hotel) a lékárnou je právě V Jirchářích, jak jsem o ní psal teď vedle.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Hrnčířská ulice změnila podobu, charakter, stejně jako my, lidé. Starých fotek je dost, není s čím porovnávat. Jedině dva domy vpravo se drží.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Mírové náměstí, pohled do Hrnčířské ulice. Nebyl jsem velkým optimistou v otázce hledání styčných bodů pro porovnání. Někdy stačí k radosti maličkost. Mariánská skála a vpravo od ní výrazný bílý štít domu v Hrčířské ulici, zdánlivé maličkosti, ale moc pomohly. Honosnou budovu vpravo nechala vystavět v roce 1926 Česká obchodní společnost.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Jiný pohled z Mírového náměstí do Hrnčířské ulice. Nad květináčem v popředí je vidět Buková hora. Kdo zaostří zrak, uvidí, aspoň v náznaku, televizní vysílač.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Mírové náměstí, severovýchodní roh. Podle skály a bílého štítu bych měl být na správném místě. Bych měl být…

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Mírové náměstí, jižní fronta směrem k Hrnčířské. Záchytné body jsou spíš v mé hlavě. Po prostudování více snímků z náměstí jsem učinil toto. Chvíli jsem přesvědčený o své pravdě, chvíli rozhodnutý srovnání smazat.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Mírové náměstí, sereozápaní roh, jehož podoba úplně zmizela, včetně radnice. Zůstala věžička vlevo a celková plocha náměstí, její sklon. Jinak dnes banka vedle banky. V západní frontě bývala restaurace Falk, kterou oficiální místa přejmenovala vtipně na Sokol, ale ještě já jsem chodíval na pivo do Falku… Vpravo je vidět nově zbudovaný palác Zdar. Tam bývala kavárna Zdar, také v ní jsem občas trávil čas, ta později shořela, dlouho tu nebylo nic, jen parčík. Ač mrazivý vítr, na sluníčku se dalo i posadit a posvačit, chráněn bankovními paláci. Prošla skupinka rozjařených lidí, abych dal bacha, že se tu krade. Snad nemysleli banky…

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Mírové náměstí, jihozápadní roh, vjezd do Revoluční ulice. Pršelo tenkrát. Dnes je tohle místo poměrně hodně frekventované, ale byla neděle.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Opět Mírové náměstí s Revoluční ulicí s malým odstupem. Vlevo se vešel hotel Londýn.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Mírové náměstí. Uprostřed bývalý obchodní dům Jepa z roku 1933, po válce přejmenovaný na Sever, zákazníci dál chodili do Jepy. Název Sever se přestěhoval o kus dál, kde je dnes nákupní pasáž. Sever na jižní straně náměstí.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Pohled na jižní frontu Mírového náměstí. Moc toho z původní zástavby nezbylo. Dům na rohu ulice F.Pulíře a pak hotel Londýn. Barák zůstal, jeho podoba? Nechám komentářů. Začátkem šedesátých let se jmenoval Svět, říkalo se mu dál Londýn. Dejme tomu, že byla po válce nechuť k německým názvům, třebaže běžným občanům tato jména příliš nevadila, ale proč vadil Londýn? Angličané přece byli mezi spojenci, kteří porazili nacisty.

Za mého působení zde byl nejlepší (jediný?) noční podnik ve městě. Zkušenější kolegové mi říkali, že si musím přivést sako a kravatu, abychom mohli do Londýna. Pak mě tam táhli po pár pivech jen tak ve svetru. Dole býval bufet – lidovka.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Jižní fronta Mírového náměstí, záběr na Londýn je z bližšího místa. Pivo bar, kde je barová kapela a tanečníci pohupující se v rytmu tanga, hraném na housle?

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Další detail na jižní frontu Mírového náměstí. Ulice F. Pulíře směřuje ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, jenž byl poškozený bombardováním, věž je skoro 2 metry nakloněná od svislice. Netušil jsem, že by tahle skutečnost mohla hrát roli v porovnávání, přesvědčil jsem se, že rozdíl je vidět.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Mírové náměstí, jihozápadní roh. Vlevo opět Londýn, jeden z mála domů na náměstí, který nezměnil ani polohu, ani rozměry.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Kostel Nanebevzetí Panny Marie. Vpravo je vidět kousek obchodního centra Forum.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Kostelní náměstí, jehož tři strany tvoří obchodní centrum Forum. Špička vpravo od kostela patří dalšímu kostelu svatého Vojtěcha. Stav, v jakém jsou tato místa, vidím poprvé. Bývalo tu hodně zbořených budov, chodili jsme sem někam na autobusové nádraží, nebýt kostela, vůbec bych se nedokázal zorientovat.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Kostelní náměstí, severní fronta, zachovaná jen z malé části. Svatý Vojtěch je vidět lépe.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Kostelní ulice s kousky věží kostela Nanebevzetí Panny Marie. Před kritikou dnešního stavu je třeba si uvědomit, že prostor kolem náměstí byl koncem války hodně zničený. Mohl se obnovit původní stav? Nemohl? Proč? Těžko soudit. Já osobně těžko přijímám stav dnešní.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Kostel svatého Vojtěcha se příliš nezměnil. Okolí? Jakoby se kostel přestěhoval někam jinam.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://fotografie.muzeumusti.cz/

Kostel svatého Vojtěcha z pohledu z Malé hradební, vpravo vede Vojtěšská ulice.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Martina Krska Zmizelé Čechy – Ústí nad Labem, kterou vydala Paseka v roce 2011.

Procházka Ústím nad Labem není zdaleka u konce, ještě sem musím zajet. Jestli ještě někdy bude i jiné počasí než mráz a sníh.

Další srovnávací fotky z různých lokalit