Už jsem se tady nedávno vyznal ze svých poznávacích toulek čtvrti, která začíná s sousedství Pražského Hradu a končí na kopci, jenž neblaze vstoupil do české historie, na Bílé hoře.
Nebudu opisovat sám od sebe, beztak jsem už opisoval od chytřejších. A tak adresa:
Musím zopakovat, že jsem sebou měl knihu. Velkou, těžkou, krásnou.
Muzeum hlavního města Prahy vydalo v roce 2016 publikaci Jany Bělové a Renáty Kalašové Břevnov ve stínu kláštera, Hradčanům na dohled.
Kdo ji nemá, ať vytáhne šrajtofli a jde kupovat. Nebude litovat. Těch pár srovnávaček, k jejichž vytvoření jsem použil několik okopírovaných historickýh fotek z této publikace, je jenom slaboučkým odvarem.
Vystupuju z tramvaje číslo 22 ve stanici Malovanka, která se jmenuje podle zbourané usedlosti.
Stojí tu kaple číslo I. poutní cesty z Lorety do Hájku u Unhoště z roku 1623. Doba takovým památkám moc nepřála, z 20 kapliček mnoho nezůstalo, ale pokud jsem se informoval, je zájem aspoň většinu obnovit. No, pěšky se tudy chodit nebude, chvílemi cesta křižuje i frekventované komunikace.
Hned u první kaple jsem našel v publikaci fotky dvě.
Zepředu.
A zezadu.
Kousek odtud nechal majitel viniční usedlosti Königsmanky postavil činžák s populární restauraci Královka, v němž se začátkem 20.století promítaly první filmy.
Ještě za nacistické okupace se za Královkou sklízelo obilí. Před Všesokolským sletem v roce 1948 zde byla vybudovaná tramvajová smyčka. Ta tu je dodnes, ale nevypadá na to, že by byla často používaná.
Vydávám se vzhůru na Strahovský kopec podívat se, co zbylo ze starých viničních usedlostí.
Míjím Závěrku, což bývala mlýnice. Zůstal jen obytný dům.
Nedaleko strahovských stadiónů začíná řada viničních usedlostí, které stojí nad údolím, nad Smíchovem, nad Košířemi. Je zde cyklostezka, mnoho prostoru pro pohyb, svěží vzduch, je tu fajn.
Tahle usedlost se jmenuje Hybšmanka, srovnávačka díky betonové krychli nic moc, jde jen o zajímavost.
Hned vedle je Kneislovka. Stejně jako předchozí fotil v roce 1910 Zikmund Reach, pravděpodobně i kluci z obou fotek jsou ti samí.
Zepředu.Dále stojí další a to Spiritka, která září do světa. Koukal jsem do dvora, srovnávačka by se dala vytvořit, leč byli na mě přísní, nepustili mě dovnitř.
Dal jsem se tedy k další kapličce, a to číslo III. Stojí za plotem na soukromém pozemku v ulici U Ladronky.
Onou ulicí jdu dál směrem k usedlosti Ladronka, přicházím ke kapličce IV. Je tady příjemné posezení.
O usedlost Ladronka není třeba mít strach. Restaurace, půjčovna in-line bruslí, dětské hřiště. Spousta krásného prostoru, pro městského člověka náhražka za pobyt na horách, když už žije ve velkoměstě.
Už nad motolskou nemocnicí je poslední usedlost v řadě, Šafranka. Současný majitel ji udržuje, používá, třebaže k jiným účelům, než byla postavená.
K břevnovskému klášteru není daleko. Existuje přes 1000 let, jeho historie připomíná houpačku, husité ho vyplenili, za Josefa II směřoval k zániku, komunisti ho sice nezbořili, nechali ho ve stavu, kdy dnešní doba měla na co navázat. O kus okolí sice klášter přišel při výstavbě ulice Pionýrů, dnešní Patočkovy.
Vystoupil jsem z tramvaje a z pražského blázince jsem se dostal do příjemného a klidného prostředí. I svoje pivo vaří, rybník, ovocné zahrady volně přístupné komukoliv.
Fortna.
Fortna z jiného úhlu, v pozadí je vidět brána, kterou vedla cesta ke hřbitovu svatého Lazara.
Kostel svaté Markéty.
Letohrádek Vojtěška, na místě, kde se údajně sešli svatý Vojtěch s knížetem Boleslavem, ale to už bylo před časem.
Ještě jeden záběr zepředu, vpravo od fortny bývala prozatímní škola pro chlapce a dívky, první škola na území Břevnova.
Kdo odchází od kláštera podél hezkých zahrad Markétskou ulicí a není informován, může dostat šok, místo bývalého středu Břevnova je zde panelové sídliště.
Našel jsem ulici Na Zástřelu, fotím z Břevnova, hledím do Střešovic.
Centrum bývalého starého Břevnova. Zůstala jen kaplička svatého Floriána, stojící kdysi na břevnovské návsi. K orientaci mi sloužilo spolu s kapličkou několik stromů, které kupodivu nikdo nepokácel.. Myslím, že právě sem stojí za to přijít z publikací, ač těžkou.
Procházím územím, kde stály a stojí usedlosti na severní straně Břevnova. Jsou v různém stavu, většinou hodně zarostlé, myslí, že sem přijedu v zimě a budu fotit, nejen usedlosti, ale mnoho dalšího z Břevnova.
Končím usedlostí Kajetánka, ve které žil břevnovský starosta Kolátor, díky tomu, že zde za komunistů byl Dům pionýrů mládeže, zůstala ve slušném stavu. Park je pěkný a jak vidno, dá se tu i posadit a konzumovat.
Toto je první část mé prochízky po Břevnově, kde jsem se zabýval spíš historickými zajímavostmi, dále jsem procházel hlavně kolem Bělohorské ulice, ale výsledek bude za čas. Pokazil se mi počítač a na náhradě mi jde všechno pomaleji. A moje rychlost také postupně bere za své.
Pár fotek z mých procházek.
Druhý díl je na světě
Mnoho dalších srovnávacích fotek z různých lokalit
Žádné komentáře:
Okomentovat