Pochválen buď letní čas

Odhoďme teplé bundy!

Už jsem si musel zvyknout, ve svém věku, že jsou události, které mě štvou, ale nezbývá, než se jim podvolit.

Dvakrát do roka měníme čas. Vymyslel to někdo chytřejší, chytří jsou na světě, aby vymýšleli, nemá cenu tropit z nich šašky, třebaže možná ani nematurovali z matiky. Čas, podle kterého se řídíme, určují právě oni.

Pravda, důchodce na ně může kašlat a vstávat si, kdy ho napadne, ale strojvůdce podle vás nepojede ani když ho poprosíte.

Počítač si přehodí čas sám. Jak to dělá? Jeho věc, zaplatil jsem za něj.

Chci ráno vstávat podle hodin ukazujících správný čas, ještě v sobotu před spaním obejdu v bytě hodiny. 

Ty v kuchyni visí vysoko, dojdu si pro schůdky, lezouc na židli, mohl bych zavrávorat a spadnout.

Vylezu nahoru, hodiny nastavím, slezu, uklidím schůdky na místo. Spokojený se jdu před spaním umýt.

Umytý koukám, že jsem hodiny pověsil trochu nakřivo, zkusím je posunout vařečkou, nedaří se mi, popadnu židli... lezu na ni... a zavrávorám, nespadnu, ale shodím dvě skleněné nádoby. V jedné je med, v druhé mletá černá káva.

Nikdo by nevěřil, jaká je slast uklízet z podlahy med smíchaný s mletou kávou a drobnými střípky.

Jenom jeden prst jsem si pořezal.

Hrubý úklid, na nic jiného nemám sílu, ráno chytřejší večera, už bude jiný, lepší čas, přímo letní.

Jdu se znovu umejt.

Usínám a mám sen o zasraným letním čase.