V létě jsem, hlavně ze zvědavosti, nasedl do vlaku, který jezdí třetí rok z Děčína do Rumburku přes Bad Schandau a Sebnitz, tedy přes německé území. Trať nevznikla teď, tudy jezdívaly vlaky od roku 1904, ale přátelství mezi ČSSR a NDR bylo natolik pevné, že nepotřebovalo k jeho utužování železniční provoz. Kdo chtěl z Děčína do Rumburku musel pěkně objet území Českosaského Švýcarska a tím získal značné vědomosti o kráse krajiny.
O své návštěvě jsem už psal.
http://vencovypindy.blogspot.cz/2017/08/pri-hranici-s-ndr.html
Srovnávacích fotek jsem tehdy nevytvořil příliš, protože dvě nejsou vysokou číslovkou.
Ale už při tvorbě tehdejšího článku jsem objevil, že existují historické fotky, které jsem předtím neobjevil. Posypal jsem si hlavu snad i popelem a v téže hlavě hned vznikl plán na další cestu.
Vykonáno, dokonce dvakrát. Toulal jsem se po místech, kde odjakživa soupeřily národy germánské a slovanské, až německý název Nieder-Einsiedel pro Dolní Poustevnu se stal na přelomu století 19. a 20. více používaným.
Podívám-li se na podivnou historii těchto míst, jsem v duchu rád, že dvacáté století už je pryč. Ovšem lidstvo je nepoučitelné, takže kdo ví? Třeba se nám bude po tehdejších poměrech stýskat.
Dolní Poustevna leží v pěkném kraji, procházím-li se tudy, mám pocit jakoby se všechno kolem trochu stydělo, ačkoliv nemá důvod. Stydět by se měli lidé zblnutí nacisty nebo komunisty. Obě tyhle party měly v názvech svých stran slovo socialismus.
Tak mě napadá, že bych všechny -ismy vložil do odpadkového koše a až půjdu se smetím, vložil je tam, kam podle mého soudu patří.
Vydám se fandit rozumu, což nemusí být cesta nejrozumější.
Následujících 30 srovnávaček jsem vytvořil za pomoci starých fotek, které jsem našel v Kronikách města Dolní Poustevna na adrese:
http://dolnipoustevna.nase-kronika.cz/kronika/galerie?bookcase=doln%C3%AD%20poustevna
U většiny z nich jsem nenašel datum jejich pořízení, i tak jsou zajímavé.
Nádražní budova je obrovská, ukazuje, že nebyla vystavěná kvůli jednokolejce, kudy projíždí vlak jednou za hodinu. Srovnávací fotka se mi nezdařila, protože Nádražní ulice se velice změnila.
Ale hned nedaleko nádraží stojí budovy, jejichž srovnávačky se mi povedly. Nevím, jestli něco ukazují, ale když už jsem je pořídil...
Místo českých sokoloven stavěli Němci Turnhalle. Na první pohled samozřejmé, ovšem jen do té doby, než si uvědomíme, že zakladatelem českého Sokola byl český vlastenec Miroslav Tyrš, původně Friedrich Emmanuel Tirsch z Děčína (Tetchen-Bodenbach).
My Češi jsme z turnhalle udělali Národní dům, upravili ho tak, že funguje dodnes, dokonce tu koncertují taková esa jako Tomáš Klus z Třince.
Tentýž objekt, focený zdola, za stromy jsou schované domy, jež jsem porovnával hned na začátku článku a v dáli je nádraží.
Nádražní ulice se kroutí až dolů do města, cestou míjí křižovatku s ulicí Tyršovou, v blízkosti je sportovní hala a jiná sportoviště, po kom jiném ulici nazvat? V tomhle domě je dnes knihovna, protože v zdravém tělě zdravý duch.
Jdeme-li Tyršovou ulicí k severu, narazíme na křižovatku s ulicí Komenského. Dva velikáni se sešli hned u školy.
Nádražní ulice pozbývá své jméno až u Lučního potoka. Tam stával Gasthaus zum Stern. Budovu jsme přestavěli, dali jí zelený kabátek. Uvnitř prodávají potraviny spoluobčané vietnamského původu.
Teď stojím přímo před bývalou hospodou, odkud je dobře vidět na křížovatku, vlevo je ulice Lobendavská, přímo Sadová a doprava Vilémovská.
Kdysi honosná budova, dnes ruina, uprostřed záběru je bývalá spořitelna z roku 1909
Ještě jeden podobný záběr.
Teď jsem přešel křižovatku do Sadové ulice. Stará fotka musela být pořízená před rokem 1909, protože na ní není roh spořitelny jako na současné fotce.
Podívám se na bývalou spořitelnu zblízka a v několika záběrech. Dočetl jsem se, že budova je učená k likvidaci, protože nejsou peníze na její opravu. Před časem se na ní vyřádil i oheň, ovšem ten článek je z roku 2014, třeba se stal mezitím zázrak a kdysi dominanta města znovu rozkvete.
Pohled na spořitelnu už z Vilémovské ulice.
Stojím v parčíku proti spořitelně. Sloup s pěticípou hvězdou se nám schoval za smrk.
Detail spořitelny z doby, kdy kralovala budově Jednota. Smutek v duši má poutník, když vidí, jak se na krásné budově podepsaly události z konce 20.století.
Pohled Vilémovskou ulicí ke křižovatce se spořitelnou. To zelené vpravo přes Luční potok je loutkové divadlo. Už k němu letím.
Pohled Vilémovskou ulicí směrem k jihu. Loutkové divadlo svítí vlevo. Stará fotka nebyla pořízená přes roletu, zvětšoval jsem obrázek asi moc, lépe to neumím.
Vilémovská ulice od Loutkového divadla, vlevo na úplném kraji obrázku je vidět kousek spořitelny.
Loutkové divadlo. Kdysi kavárna a cukrárna s názvem Caffé Röttig slouží kultuře. V divadle se pořádají i mezinárodní loutkové festivaly.
Kavárna ještě v době, kdy neměla patro.
Městský úřad Vilémovská 77.
Anton Kunze versus Anna Nails.
Víc asi komentovat dvojici srovnávaček z Vilémovské ulice není třeba.
Skromný sympatický obchůdek dnes slouží reklamě na obrovský Free shop. Ke státní hranici je pár kroků. Tam už je Sebnitz.
Od předešlého záběru Vilémovská ulice prudce stoupá k Vilémovu. Cestou stojí tento dům.
Vystoupal jsem ještě výše. Holiče jsem nesehnal, paní na zahrádě se na mě dívala podezřívavě.
Hřbitovní kaple v Hřbitovní ulici. Raději mizím, aby si mě tady nenechali.
Vracím se zpátky na křižovatku, kde končí Nádražní ulice, za bývalou spořitelnu. Tento dům stojí na rohu ulic Sadová (vpravo) a Lobendavská.
V době socialismu stačila jako spořitelna tato pobočka v Lobendavské ulici. Dnešní fotka hlásí "nově otevřeno". Dodal bych nově zavřeno.
Mířím Lobendavskou ulicí směrem k části Dolní Poustevny, totiž k Horní Poustevně. Vpravo se zastavuju v ulici Čs. armády, kde řada domů vzala za své.
Do Horní Poustevny jsem došel, i tam jsem fotil, ne všechno jsem stihl, pochybuju, že bych ještě do konce roku se sem vydal. Dny krátké, počasí ufňukané. Fotek dále mám dost, myslí, že předjaří je ta správná doba.
To, co mám hotové, si zatím schová a jak se znám, budu to dlouho hledat, skřítek, který mi dbá o pořádek, se naučil lézt do počítače a je to pitomec.
Fotky cestou
Další srovnávací fotky z různých lokalit
Srovnávacích fotek jsem tehdy nevytvořil příliš, protože dvě nejsou vysokou číslovkou.
Ale už při tvorbě tehdejšího článku jsem objevil, že existují historické fotky, které jsem předtím neobjevil. Posypal jsem si hlavu snad i popelem a v téže hlavě hned vznikl plán na další cestu.
Vykonáno, dokonce dvakrát. Toulal jsem se po místech, kde odjakživa soupeřily národy germánské a slovanské, až německý název Nieder-Einsiedel pro Dolní Poustevnu se stal na přelomu století 19. a 20. více používaným.
Podívám-li se na podivnou historii těchto míst, jsem v duchu rád, že dvacáté století už je pryč. Ovšem lidstvo je nepoučitelné, takže kdo ví? Třeba se nám bude po tehdejších poměrech stýskat.
Dolní Poustevna leží v pěkném kraji, procházím-li se tudy, mám pocit jakoby se všechno kolem trochu stydělo, ačkoliv nemá důvod. Stydět by se měli lidé zblnutí nacisty nebo komunisty. Obě tyhle party měly v názvech svých stran slovo socialismus.
Tak mě napadá, že bych všechny -ismy vložil do odpadkového koše a až půjdu se smetím, vložil je tam, kam podle mého soudu patří.
Vydám se fandit rozumu, což nemusí být cesta nejrozumější.
Následujících 30 srovnávaček jsem vytvořil za pomoci starých fotek, které jsem našel v Kronikách města Dolní Poustevna na adrese:
http://dolnipoustevna.nase-kronika.cz/kronika/galerie?bookcase=doln%C3%AD%20poustevna
U většiny z nich jsem nenašel datum jejich pořízení, i tak jsou zajímavé.
Nádražní budova je obrovská, ukazuje, že nebyla vystavěná kvůli jednokolejce, kudy projíždí vlak jednou za hodinu. Srovnávací fotka se mi nezdařila, protože Nádražní ulice se velice změnila.
Ale hned nedaleko nádraží stojí budovy, jejichž srovnávačky se mi povedly. Nevím, jestli něco ukazují, ale když už jsem je pořídil...
Místo českých sokoloven stavěli Němci Turnhalle. Na první pohled samozřejmé, ovšem jen do té doby, než si uvědomíme, že zakladatelem českého Sokola byl český vlastenec Miroslav Tyrš, původně Friedrich Emmanuel Tirsch z Děčína (Tetchen-Bodenbach).
My Češi jsme z turnhalle udělali Národní dům, upravili ho tak, že funguje dodnes, dokonce tu koncertují taková esa jako Tomáš Klus z Třince.
Tentýž objekt, focený zdola, za stromy jsou schované domy, jež jsem porovnával hned na začátku článku a v dáli je nádraží.
Nádražní ulice se kroutí až dolů do města, cestou míjí křižovatku s ulicí Tyršovou, v blízkosti je sportovní hala a jiná sportoviště, po kom jiném ulici nazvat? V tomhle domě je dnes knihovna, protože v zdravém tělě zdravý duch.
Jdeme-li Tyršovou ulicí k severu, narazíme na křižovatku s ulicí Komenského. Dva velikáni se sešli hned u školy.
Nádražní ulice pozbývá své jméno až u Lučního potoka. Tam stával Gasthaus zum Stern. Budovu jsme přestavěli, dali jí zelený kabátek. Uvnitř prodávají potraviny spoluobčané vietnamského původu.
Teď stojím přímo před bývalou hospodou, odkud je dobře vidět na křížovatku, vlevo je ulice Lobendavská, přímo Sadová a doprava Vilémovská.
Kdysi honosná budova, dnes ruina, uprostřed záběru je bývalá spořitelna z roku 1909
Ještě jeden podobný záběr.
Teď jsem přešel křižovatku do Sadové ulice. Stará fotka musela být pořízená před rokem 1909, protože na ní není roh spořitelny jako na současné fotce.
Podívám se na bývalou spořitelnu zblízka a v několika záběrech. Dočetl jsem se, že budova je učená k likvidaci, protože nejsou peníze na její opravu. Před časem se na ní vyřádil i oheň, ovšem ten článek je z roku 2014, třeba se stal mezitím zázrak a kdysi dominanta města znovu rozkvete.
Pohled na spořitelnu už z Vilémovské ulice.
Stojím v parčíku proti spořitelně. Sloup s pěticípou hvězdou se nám schoval za smrk.
Detail spořitelny z doby, kdy kralovala budově Jednota. Smutek v duši má poutník, když vidí, jak se na krásné budově podepsaly události z konce 20.století.
Pohled Vilémovskou ulicí ke křižovatce se spořitelnou. To zelené vpravo přes Luční potok je loutkové divadlo. Už k němu letím.
Pohled Vilémovskou ulicí směrem k jihu. Loutkové divadlo svítí vlevo. Stará fotka nebyla pořízená přes roletu, zvětšoval jsem obrázek asi moc, lépe to neumím.
Vilémovská ulice od Loutkového divadla, vlevo na úplném kraji obrázku je vidět kousek spořitelny.
Loutkové divadlo. Kdysi kavárna a cukrárna s názvem Caffé Röttig slouží kultuře. V divadle se pořádají i mezinárodní loutkové festivaly.
Kavárna ještě v době, kdy neměla patro.
Městský úřad Vilémovská 77.
Anton Kunze versus Anna Nails.
Víc asi komentovat dvojici srovnávaček z Vilémovské ulice není třeba.
Skromný sympatický obchůdek dnes slouží reklamě na obrovský Free shop. Ke státní hranici je pár kroků. Tam už je Sebnitz.
Od předešlého záběru Vilémovská ulice prudce stoupá k Vilémovu. Cestou stojí tento dům.
Vystoupal jsem ještě výše. Holiče jsem nesehnal, paní na zahrádě se na mě dívala podezřívavě.
Hřbitovní kaple v Hřbitovní ulici. Raději mizím, aby si mě tady nenechali.
Vracím se zpátky na křižovatku, kde končí Nádražní ulice, za bývalou spořitelnu. Tento dům stojí na rohu ulic Sadová (vpravo) a Lobendavská.
V době socialismu stačila jako spořitelna tato pobočka v Lobendavské ulici. Dnešní fotka hlásí "nově otevřeno". Dodal bych nově zavřeno.
Mířím Lobendavskou ulicí směrem k části Dolní Poustevny, totiž k Horní Poustevně. Vpravo se zastavuju v ulici Čs. armády, kde řada domů vzala za své.
Do Horní Poustevny jsem došel, i tam jsem fotil, ne všechno jsem stihl, pochybuju, že bych ještě do konce roku se sem vydal. Dny krátké, počasí ufňukané. Fotek dále mám dost, myslí, že předjaří je ta správná doba.
To, co mám hotové, si zatím schová a jak se znám, budu to dlouho hledat, skřítek, který mi dbá o pořádek, se naučil lézt do počítače a je to pitomec.
Fotky cestou
Další srovnávací fotky z různých lokalit
Žádné komentáře:
Okomentovat