Barborka

Dnes ráno, sotva jsem pochopil, že jsem živ, vyskočila na mě Barborka.

Z masa a kostí nebyla. Písnička. Z rádia, někde ji vyštrachali.

V elpíčkách a cédéčkách, mapujících písně Waldemara Matušky, většinou nebývá.

A přece.

V roce 1962 byla hitem, přestože jsme to slovo neznali.

Zastínila ji tehdy slavnější vrstevnice Zuzana, která však byla od Šlitra a Suchého.

Barbora byla tenkrát jméno spíš pro babičky.

Setkal jsem se v práci se šťastným otcem, který se chlubil krásnou holčičkou Barborkou. Už nevím, jestli měla na jméně vinu písnička, ale když zrovna kolega nebyl na doslech, byl pomlouván.

"Takový pitomý jméno. Chudák holka, budou jí říkat Brambora."

Taky se mi nezdálo. 16 let uplynulo a i u nás doma se zjevila holčička a kupodivu, byla to Barborka.

Textaři, kteří vkládali Matuškovi do úst slova, se zasloužili o renesanci dívčích jmen, málem odkopnutých. Vedle Barbory a Zuzany, později i Terezy, možná ještě nějaká, na níž jsem zapomněl. Už jim je kolem padesátky, holkám...

Barborka, chytlavá melodie, se linula z radiopřijímačů, tak jako třeba před pár lety valcha u starýho Růžičky, určitě bych vzpomněl na další, kdybych chtěl.

V létě 1962 jsem byl na štaci v Libochovicích, zeměměřiči mívají pestřejší život. V srpnu přijela na štaci jiná profese. Komedianti, kolotoče, houpačky, střelnice, pouť.

Bydleli jsme v zámeckém parku, okna na náměstí, Matuška vyzýval Barborku neustále, aby otevřela okno. Byli jsme rádi, že v neděli kolotoče zabalili kšeft a zamířili jinam. Na Barborku jsem byl už alergický.

Dnes mi přivodila těžkou nostalgii. Bylo mi tenkrát 19. Už jsem na ni málem zapomněl. Když ji náhodou někde zaslechnu, vzpomenu na kolotoče.

Mají dnes svátek.

Musím té své popřát.

A k tomu si zapěju (proboha, v duchu) s Waldemarem.

http://www.youtube.com/watch?v=vh9Uf4G41Cc