Jaro je tady!

Voni to teda řikali, ale věřte dneska někomu.
Vyndejte kraťasy, jaro je tady.

Nechtěl jsem dneska nikam chodit, ale měli jsme včera se synem důležitý hovor, při něm se nám vypařila většina vína, určeného na vánoční konzumaci.
Nevím, jak kde, ale u nás je klid, po kterém při slově Vánoce vždycky toužím.

Vydal jsem se na Budějovickou, do DBK, jak se tenhle roztomilý obchoďák jmenuje. Roztomilý proto, že je přehledný pro člověka mého typu, nenávidějícího spotřebitelský frmol. Vinotéka je zde, víno levné, pokud vezmu v potaz cenu, i slušné.

Litránek za šedesát, dvojka od cesty za 22 a je si kam sednout. Kuřákům nedoporučuju, čvaňháky tu nechtějí. Mám mezi kuřáky tolik dobrých přátel, že bych s nimi klidně šel na demonstraci proti omezování svobody kuřáků.

Dost srandy.

Vím, Josef Lada maloval své dětsvtí, údajně v těch letech bylo několik zasněžených zim. Starej jako já, většinou nemá rád zimu, možná závidí mladším, že se dokážou zahřát nejen u kamen.

Ve vinotéce je chlap, říkám mu, že proti němu nic nemám, ale bývají tam hezká děvčata. Ani se neurazil, prej maj holky volno.

Piju svou povinnou dvojku v místech, kde člověk jindy těžko hledá místo. V celém prostoru je kromě mě jenom jedna mladá, řekl bych intelektuálka, proč známkovat, prostě ženská.

Čtu si. Časopis. Mladík, čtyrycet mu není, píše o vztahu. Dvě fáze, babu sbalit, pak s ní vydržet. To se mi líbí. Použitelné i pro ženy. Chlapa sbalit a pak s ním vydržet.

Sklenka vína není bezedná, druhou si nedám, nejsem kořala, na druhou potřebuju společnost.

Jedu domů a koukám na děvčata v zimním oblečení.

Holky, vlezte do skříně a vytáhněte jaro. Pro nás, co se na vás rádi díváme, je to příslib skutečného jara.

Koukám, že jsem napsal něco, co s Vánocemi nemá moc společného. Co byste chtěli od starého dědka.