Zpívá mi z kazety Eva Olmerová.
Nahrál jsem si písničky z jiné kazety, kterou pěkně nahrál mé manželce její ctitel. Nejen ctitel.
V předtuše dalšího jsem si kazetu okopíroval, protože ať se děje, co se děje, Olmerová za to nemůže. Dobře jsem učinil.
Jsi jako ohýnek, jsi jako plamínek…
Napsal Rostislav Černý na hudbu Karla Mareše.
Vletěl jsem na you tube, kam jinam.
Našel jsem jen nahrávku s Evou Pilarovou, asi píseň byla pro ní napsaná, mohl bych klidně obě verze poslouchat po sobě a dohadovat se, která je lepší. Proč? Protože dnešní doba žádá vítěze. A co poražený? Nemá bejt poraženej! Druhý neuznáváme.
Obě tyhle dámy mi spojuje dávná vzpomínka. V Opetalce bývalo Divadlo hudby, kam bylo dobré zajít, pokud měl člověk čas, objevit, že promarněný čas vypadá úplně jinak. Záležitost spíš poslechová. Posadím se a se skupinou podobně naladěných lidí poslouchám. Možná, dnes, kdy si můžu poslechnout teď hned okamžitě úplně všechno na světě, trochu legrační. Z jiného pohledu můžeme být legrační právě my.
Jo, jednou jsem o přestávce připálil krásné dívce cigaretu, hodil jsem řeč, nějak jsem ji neoslnil, myslím, že na mě zapomněla, hned jak vajgla típla.
Spíš odpoledne to bývalo.
Ale i večer.
Psal se rok 1969. Eva Olmerová nikdy neplnila Lucerny, ještě jsme nevěděli, že budou arény. Byla svoje. Zabývat se jejím soukromým životem rád zanechám chytřejším. Typ, který štve lidi, kteří musejí všechno na světě zaškatulkovat.
Dívat na ni byl těžko popsatelný zážitek, i zpěvák si musí odpočinout, vyplňoval ho Ivan Vyskočil, který sral nejen oficiální propagandu
Uváděl Pepa Podaný z Mikrofóra, pořadu, vzniklého v šedesátých letech, byl to pro nás symbol svobody slova. Byl jsem mladej, tudíž…
Nepíšu Pepa, že bych s ním byl kamarád, abych ukázal, jaké lidi znám, mezi legendy on ani nevplul, jednou jsme na sebe narazili U Kafky a pěkně jsme se vožrali. Hezkej večer.
Vysvětloval mi, že se snaží v rámci velice omezených možností uvádět věci, které se netýkaly jakýchsi slavíků.
Jak všechno dopadlo, vysvětlí odborníci.
Ëva Olmerová se vyznala z lásky ke gospelu, velice výrazně k jménu Aretha Franklin. Nazpívala její gospely způsobem, že by slavná Aretha zbledla. Mám tu krásu někde nahranou, ale kde? Nevěřte starejm lidem, kteří vědí všechno nejlíp. Kecaj.
Viděl jsem ji naživo, dvakrát, třikrát, nevím, úžasná ženská.
Budu spravedlvý, i Evu Pilarovou jsem téměř v tomtéž balení v Divadle hudby viděl a slyšel. Pokud zamáznete vzpomínky na tuto druhou Evu, na její šoubyznysové živení, na její kuchařky, poslechnete si její hlas, padnete na prdel.
Evu Olmerovou měli lidi rádi hlavně pro její verzi písníčky, proslavené Jimem Reevesem, ona se vyjadřovala, prý, k té skladbě dost vulgárně. Čekej tiše.
Koukám, jedna písnička náhodně zaslechunutá, těch keců, co jsem vyplodil.
Grafoman?
Žádné komentáře:
Okomentovat