Štědrý večer

Táta se kdysi pohádal s katechetou a vystoupil z církve.. Dnes asi záležitost k pousmání, ale on se narodil v roce 1907.

Byl  bouřlivák, odborář,  hloupý tvrdit, že byl skvělý, sudte člověka, když víte, co bylo dál. Pro komunisty zajímavý, pokud poslouchal.

Neposlouchal úplně správně.

Štědrovečerní večeře začínala  jeho přípitkem, většinou se jednalo o nápoj vlastní výroby, patlaninu,  pili jsme ji, vždyť ji předložil otec.

Ještě po letech, kdy  se tak mnoho změnilo, mi jeho pozvednutí číše, sklenky, chybí.

Necítím,  že bych jako  následovník vymyslel něco chytřejšího.

Jak vypadal náš štědrý večer?

Byl skvělý, musel jsem se umejtt. Navlíkli mě do triček a košil, holt, jak se co sehnalo.

Hezký večer to býval, nemusel jsem jít spát brzy.

Pomeranče jsem měl mezi dárky, někde je rodiče splašili, fronty na banány ještě nebývaly, banány jsme neznali.

Knížky!

Táta dělal v tiskárně, kde se tiskly knihy. Sazeč, ale dokázal něco sehnat. A tak jsem  se doma mazlil s verneovkami, které dokonce neměly pořádné obaly. Dvacet tisíc mil pod mořem jsem měl  jen tak bez desek a kamarádi mi záviděli. Kam se vlastně poděla ta kniha?

Možná jsem blb, ale necítím se dobře, nemám-li mezi dárky knížku. Dokonce jsem si jeden čas kupoval knížku jen tak,  pro sebe. Listoval jsem si v ní a měl jsem pocit Vánoc. Moje děti mi nic jiného nekupují. Knížka je krásná zbytečnost.

Štědrý večer je krásný večer. Proč?

 Protože.