Vencovy pindy: Praha 1969-2011 část 3

Nové Město, pohled z Jindřišské ulice

přes Václavské náměstí do Vodičkovy ulice. Vlevo je ohrada. Býval tu barák, kterému rodiče říkali U Meinla, za první republiky tu ona firma měla svůj obchod. Náhrada se stavěla strašně dlouho, snad asi 7 let. Už jsme si pomalu zvykli, když tu otevřela svůj dům spotřební družstva, taky tu měla obchodňák švédská firma Krone a já nevím, kdo ještě. Teď vývěsní štít hlásá Debenham.

Vpravo na rohu bývala Polská kultura. Každý stát z takzvaného tábora míru měl v Praze svou reprezentační prodejnu, dalo se v nich sehnat leccos, co náš socialistický obchod nedokázal dovézt. U Poláků se dostala občas zajímavá rocková nebo jazzová elpíčka.

Nové Město, Václavské náměstí

Výkladní skříň se zatlučenými prkny vstoupila do československé historie. Sídlila zde sovětská letecká společnost Aeroflot. Při oslavách vítězství našich hokejistů nad Rusáky byla kancelář vytlučena, nábytek hořel na chodníku za nadšeného povyku přihlížejících. Další týden nastoupil na místo nejvyššího komunisty Husák za Dubčeka, který "dobrovolně" odstoupil. Dobře se ví, že první kameny do výlohy hodili estebáci, převlečení za kontrarevolucionáře. Díval jsem se, jen přihlížel, nemám moc rád, když se ničí cokoliv. Foťák jsem tenkrát sebou neměl, fotil jsem až po několika dnech, kdy bylo uklizeno.

Nové Město, Václavské náměstí

Takhle se lidi shromažďovali u pomníku svatého Václava v domnění, že se snad stane zázrak, Rusáky i komunisty vezme čert. Ten měl zřejmě jiné starosti. Na muzeu je vidět výzdoba tak, jak ji připravili v srpnu 1968 naši sovětští osvoboditelé. Časem byly rány odstraňovány, ale jak je vidět na letošní fotce, nepříliš zdařile.

Nové Město, Václavské náměstí

U pomníku svatého Václava jsou vidět květiny, které tu byly kladeny několik měsíců na památku Jana Palacha, mnoho jich pocházelo od cizinců. Hlídali je esenbáci, posílení armádou. V noci byly kytky uklizeny, a tak se dělo každý další den. Pak už komunistická moc zajistila, aby nikdo nedělal nepořádek květinami. Ještě v lednu 1989 tady byl zatčen při položení květiny budoucí prezident Václav Havel. Dnes zde posedává mládež, baví se, pozoruje cvrkot. Jeden čas tady rostlo křoví,

které lid obecný nazval Štrougalovými sady. O tom jsem kdysi napsal článek na svém blogu http://babitonto.blog.tyden.cz/clanky/4518/happening-ve-strougalovych-sadech.html

Nové Město, Václavské náměstí

Tady jsou na Národním muzeu rány po střelách sovětských tankistů zřetelnější.

Staré Město, Havelská ulice

s kostelem svatého Havla. Pokud by se někdo domníval, že je pojmenována podle prezidenta Havla, není to pravda. Za komunistů bylo zásobování ovocem a zeleninou velkým problémem. Na "Haveláku" se leccos sehnalo, muselo se ovšem ráno brzy vstávat. Čerstvá zelenina, pro růže jsem sem jezdil, v pět ráno z postele. Odpoledne byl trh sklizen, prostor sloužil spíš jako parkoviště. Teď je tržiště veliké, ale prodávají se... no hovadiny. Vždyť to známe ze všech proslulých turistických míst na světě.

Staré Město, kostel svatého Martina ve zdi

Tahle ulička snad ani nemá své jmého, z Národní třídy se jde průchodem kolem Platýzu. Copak je asi s tou slečnou na fotce z roku 1969?

Staré Město, Uhelný trh

Foceno od restaurace U dvou koček, kde mívali vynikající Prazdroj. Jako průmyslovák jsem navštívil hospodu se spolužáky v pátek dopoledne, protože jsme měli vyučování až odpoledne. Prejt a tři piva se v roce 1960-61 pořídil za pětku. K smíchu? Každý pátek jsme si to dovolit nemohli, deset korun bylo pro nás hodně...

V podloubí byla vinárna U tří zlatých lvů, jak vidno, ani neměla vývěsní štít. Nádherný podnik, kde obsluhoval pan Kafka. Prostředí, které dalo zapomenout na socialistické budování. Pokud by to někoho zajímalo, napsal jsem před časem na blogu vzpomínku (http://babitonto.blog.tyden.cz/clanky/4628/pan-kafka.html).

Nápis hlásá Wolfgang, ale dveře jsou uzamčeny, není tu ani žádný Kafka, žádná ohřívárna prostitutek z blízké Perlovky, ani nóbl restaurant. Zavřeno, zrušeno. Když jsem srovnání vytvářel, zazvonil mi v kapse mobil. Volal brácha, kde jsem.

Když jsem mu řekl, že před Kafkou, nevěděl, která bije. Přitom býval daleko větším štamgastem než já. On už asi 3 roky nesmí pít alkohol, tihle bývalí jsou horší než abstinenti odjakživa. Už si ani nepamatují.

Staré Město, Uhelný trh

Průhled z podloubí od bývalé vinárny U Kafky (viz předchozí srovnání). Z vinárny jsem ovšem chodíval spíš potmě.

Staré Město, Martinská ulice

s kostelem svatého Martina ve zdi. Foceno z Uhelného trhu, nemůžu se od hospody, kde jsem trávíval nějaký čas, odtrhnout

Staré Město, Martinská ulice

s kostelem svatého Martina ve zdi. Nejsou to jen vzpomínky na flámování, mně se stavba asi již líbila odjakživa, líbí se mi pořád. Víc než mnohé profláknuté památky v historické Praze.

Staré Město, Michalská ulice

Před pár dny jsem asi hodinu lítal po Starém Městě, nenašel jsem tuhle ulici. Dal jsem si oznámení na "Mizející Prahu", několik ochotných lidí mě uvedlo na správné místo, aniž mi nějak veřejně dali najevo pohrdání nad mými znalostmi. Za zády jsem měl Blatničku, kdysi populární vinárnu s moravským sudovým vínem. Já tam byl snad jednou, chodil jsem holt ke Kafkovi. Vinárna existuje dál, ale je jaksi dražší, jak je tady zvykem.

Fotil jsem přímo od stolků restaurace Vysmátý zajíc. Když jsem se podíval na výši cen nápojů a jídel, byl jsem taky vysmátý.

Ulice byla tenkrát hodně zanedbaná, rozdíl je viditelný. V duchu se omlouvám mým poznámkám o cenách ve zdejších restauracích. Zrovna Michalská ulice je pěkná a bez peněz, vražených do budov, by tyto možná už spadly. Hospůdky nejsou sice pro mě, zaplatí to hlavně návštěvníci Prahy. A pěkně upravené ulice zůstávají u nás doma.

Staré Město, Staroměstské náměstí

z Malého náměstí, vlevo radnice s orlojem, vzadu Týnský chrám. Když jsem si v počítači prohlížel snímek z dnešních dnů, napadlo mě, že takovou fotku bych mohl stvořit jenom, kdybych se zbláznil nebo opil. Vlastně není moc vidět, zahrádka před restaurací U prince stíní všechno. K Princovi jsem někdy chodíval, točili tam, myslím, smíchovskou dvanáctku za běžnou cenu. Jednou jsem se sám zastavil na jedno, kdoví jestli to nebylo zrovna v den focení, přišli starší lidé. Tenkrát dědek a bába, dnes už bych taková slova hodně zvažoval. Rozesmátý chlap se okamžitě začal se mnou bavit. Dozvěděl jsem se, že je emigrant z první republiky, z Ameriky, že nebyl doma přes 30 let. Paní nebyla jeho paní, ale sestra, která ho po celou dobu neviděla, jela si pro něj naletiště.

On chtěl vidět Staromák a zajít na pivo. Narazili na mě.

Co dělám, jestli jsem ženatý, kde bydlím. Podivoval se, že ve 26 letech bydlím u rodičů. Proč si nepořídím byt? Jestli na něj nemám, tak musím víc pracovat, abych si vydělal. Říkal jsem mu, že peníze bych nějak dohromady dal, ale byty nejsou, koupit se nedají. Nakonec začal na mě křičet, že si z něj dělám srandu, že se přijel podívat na svou starou vlast. Těžko mu jeho sestra vysvětlovala, že to u nás tak chodí. Návrat domů mu pěkně zhořkl.

Staré Město, Staroměstské náměstí

Na první pohled skoro stejná atmosféra, kromě barvy fotek. Tehdy lidi procházeli za běžnými starostmi, dnes odtud prchají před turisty. Současná fotka je pořízená ve všední den v deset hodin dopoledne. Teprve všechno začne.

Staré Město, Staroměstské náměstí

Turisty už je vidět zřetelněji. Na ploše bylo víc holubů, dům U kamenného zvonu se zrovna rekonstruoval, domy před Týnským chrámem na opravu čekají, novou podobu podloubí stíní restaurační zahrádky, za zády mi překáželi lelkující návštěvníci.

Staré Město, Malé náměstí,

dům V.J.Rott. Když pominu barvu, na baráku se moc nezměnilo. Uvnitř ano. Bylo tu proslulé železářství, už od dob rodiny Rottů, ze které pocházela Karolína Světlá. Kdo něco sháněl, šel k Rottovi. Něco jsem se sem nachodil, řemeslníka sehnati bylo těžší než splašit toaletní papír. Kutilové se rodili často z nutnosti. Zakladatel firmy, který barák nechal postavit, by se moc divil. Asi by se mu těžko vysvětlovalo, co to je Hard Rock Cafe. Za rohem, v Linhartské ulici je železářství stále, ale myslím, že lidi chodí jinam. Těch - hausů je na okraji města hodně.

Staré Město, Malé náměstí

Pohled od Rottů. Na rohu je dům U zlatého rohu. Tady je rozdíl atmosféry obou snímků zřetelný, přestože domy stojí na svém místě.

Staré Město, pohled na Malé náměstí

z rohu ulic U radnice a Linhartská (doprava). V podloubí bývala hospoda U radnice, za komunistů poměrně hodně navštěvovaná, chodilo se sem už dopoledne svačit a na jedno, na dvě, na tři, na oběd... restaurace je zrušená, v místnostech nic není, podivné zrovna v téhle lokalitě. Říjnové sluníčko mi zasvítilo do objektivu, ale asi to předělávat nebudu.

Staré Město, Skořepka

Naprosto normální ulice, vzadu Uhelný trh, vlevo prodejna Supraphonu, tam teď vyvářejí Číňani. A je tu poměrně značný provoz, tehdy běhali po ulici kluci. Foceno z rohu Skořepky s ulicí Na Perštýně, kde býval na tehdejší dobů výborný antikvariát.