V dáli už je Hrad.
Hradčany, Hradčanské náměstí
Vlevo Arcibiskupský palác, vpravo Salmovský. Zase méně aut a autobusů, lidí přibylo.
Hradčany, Jiřská
Říkám si, v areálu Hradu se nic nezměnilo. Jaký omyl! Divím se, že jsem se tu v září 1969 nebál. Dnes je říjen, doslova hlava na hlavě se hrne směrem ke Zlaté uličce. Tenkrát jsem v klidu udělal pár fotek, přece nemůžu Zlatou uličku pominout. Vím že je zrenovovaná, což nebylo zadarmo. Nepopuzuje mě, že se platí vstupné. Chceš vidět, zaplať. Vadí mi, že vstup je vázán na jakýsi prohlídkový okruh, takže vstupné je 250 Kč, já, důchodce, bych to měl za polovic. Okruh obsahuje ještě další tři vstupy. Proč si nemůžu koupit vstupenku jenom do uličky? Co když nemám o další památky zájem? Nebo nemám čas? Vím, že se tohle praktikuje i jinde, abych nepomlouval jen Pražský Hrad, ale líbit se mi to nemusí. Chcete šunku? Jedině s uherákem a čabajkou. Máte dietu? Kdo vám za to může? Už jsem zase u jídla. Srovnávací fotky ze Zlaté uličky jsem nevytvořil. 50 bych dal, ale 125 ne. Třeba někdy příště.
Úplně bych zapomněl, že vpředu je vidět Černá věž.
Hradčany, Jiřská
Zklamán s cenovou politikou pražského Hradu do Jiřské sestupuju po schodech.
Hradčany, Černá věž
Zvenčí. Koukám, že tehdy tu nestála čestná stráž. Byl jsem odměněn, zrovna se střídaly stráže a všichni fotili, filmovali, vlastně pořizovali videa.
Hradčany, pohled na Prahu
Krásný pohled, dodávám. Seznam pamětihodností v záběru by byl dlouhý, kdo zná Prahu, pozná, kdo nezná, vezme si mapu. Vešel se sem i žižkovský vysílač. Pořízení fotky byla bitva. Strkanice s lidmi, kteří většinou nemluvili česky. Tak, místo na vyhlídce bych nějaké urval, ale když já potřebuju přesně to určité místečko. A tam se neustále navzájem fotili Japonci, Poláci a vůbec.
Malá Strana, pohled od Hradu
Hezký pohled, ale bohužel, foceno proti sluníčku. Stejně jako tenkrát, směr slunečního svitu se za ta léta nezměnil. Objev!
Hradčany, Jiřská
Vracím se zpět do Hradu. Nad davy vykukuje jedna z věží baziliky svatého Jiří.
Hradčany, Jiřská
Už vidím věže chrámu svatého Víta.
Hradčany, náměstí U svatého Jiří
A chrám svatého Víta zezadu.
Hradčany, náměstí U svatého Jiří
S bazilkou téhož svatého v plné kráse.
Hradčany, II.nádvoří
Vidím, že jsem se pokoušel o efektní pohled na věže svatého Víta. Z tunelu. Jakoby se lešení posunulo za 42 let o kousek dál.
Hradčany II.nádvoří
Snímku by se dalo dát název Detail lešení.
Hradčany, Hradčanské náměstí
Vchod na I.nádvoří.
Hradčany, Hradčanské náměstí
Prezidentská zástava na svém místě. Za Husáka i za Klause.
Malá Strana, pohled z Hradu
Malostranské střechy. A komíny. Ale v dáli je vidět i Zlatá kaplička, výrazná věž, jestli se nepletu, patří kostelu Panny Marie Vítězné.
Malá Strana, Úvoz
Fotím z místa, kde končí ulice Nerudova a začíná Úvoz.
Malá Strana, Nerudova
Pohled na Schwarzenberský palác.
Malá Strana, Jánský vršek
Potěšitelný rozdíl.
Malá Strana, Sněmovní
Vidím, že jsem šel Nerudovkou dolů na tramvaj, zbývalo mi kousek filmu, tak jsem fotil. To jsem ještě netušil, že tu budou zasedat ti, které tak milujeme. V dáli svítí kousek poslanecké sněmovny.
Malá Strana, chrám svatého Mikuláše
Na Malostranském náměstí s morovým sloupem. Kdo se podívá pečlivě, zjistí, že jsem letos nestál na úplně stejném místě. Dopravní značka stojí tak, že by to byla její fotka, chrám by přišel zkrátka.
Malá Strana, Malostranské náměstí
S dostavěnou Malostranskou besedou, s věží kostela svatého Tomáše. Za podloubím a hodinami se skromně krčí pivnice U Schnellů. Párkrát jsem tu zašel na plzeňský, ale to bývávalo.
Protože je to poslední fotka z míst nejstarší Prahy, odjíždím do Braníka.
Braník, pod schody na skálu
Bouda tu přežívá léta letoucí. Žádná historická památka to není, ale já ji fotil tehdy z jednoduchého důvodu. Nápis posílající domů sovětskou armádu, někdo nedbale zamazal. Pokud se dobře pamatuju, byl zamazán několikrát, pokaždé se objevil znovu. A oni nešli a nešli. Dnes domeček vymalovali sprejeři. A je vymalováno.
Z osamělého stromu se stal léty pořádný chlapík. Vůbec to všechno zezelenalo.
Podolí, Dvorecké náměstí
Pohled na Děvín a zlíchovský kostelík, který se ovšem schoval. Nepomohla by ani fotka zimní, jehličnany, jak známo, většinou neopadávají. Dřevěné sloupy mě docela překvapily. Paneláčky pod Děvínem nic moc, co?
Z pavilónku, kde bývala restaurace, kam se dalo chodit na běžné jídlo a pití zvenku i ze Žlutých lázní, se stala restaurace exotická. Nestávají před ní obyčejná auta.
Podolí, Jeremenkova
Pohled z mého okna. Tenkrát to fakt vypadalo, že šířka ulice je zbytečně luxusní. Někdy bývá i zacpaná.
Podolí, Jeremenkova
Takhle se dívám na křižovatku s Gončarenkovou ulicí. Zeleně narostlo požehnaně, tady je ku prospěchu, bez výhrad. V té době byla Gončarenkova ulice nová, předtím zde bývalo volejbalové hřiště, ještě předtím Šimečkovo zahradnictví, kam mě máma v neděli před obědem posílala pro čerstvý salát. Stál osmdesát halířů a měl jsem přikázano dát paní Šimečkové celou korunu.
A jsem doma. Končím s výletem po Praze.
Facebook - Srovnávací fotky
Žádné komentáře:
Okomentovat