Ďáblovy obrázky. Hrají se s nimi hry společenské, podvodníci obírají pomocí karet důvěřivé při hazardních hrách, kartářky spolehlivě podle karet určí, co bylo, co na nás čeká, čemu se nevyhneme.
Nikdo se snad nevyhne skutečnosti, že přibývá karet platebních, kreditních a kdovíjakých. Šrajtofle se jimi plní, karty se navzájem pletou. Pořádný člověk má na karty futrál, kde je má pěkně systematicky uložené, otevře a okamžitě ví. Zloděj, který takový futrál ukradne, spolehlivě ví, že okradenému nezbyla ani jedna karta. Bordelář sice pokaždé kartu hledá, ale málokdy přijde o všechny karty najednou.
I České dráhy vydávají kartu, In-kartu, dříve Z-kartu, nemůžeme zůstat při jednom názvu. I když rozdíl tu je. Z-karta platila rok, In-kartu si musím koupit na tři roky, aby se ze mne stal pravý In-zákazník, který má nárok na slevu. Já pochopitelně nechci slevu zadarmo (ukradeno Š+G), ale uvázat se smluvně na tři roky? Když natáhnu bačkory, karta propadá. Kdyby ji aspoň dědicové mohli používat jako třeba varnou konvici.
Ptal jsem se úřednice v okýnku, jež je ta poslední, která tohle všechno vymýšlí.
"Co když umřu!"
"Nesmíte!"
Co jí koukalo z očí? Měla chuť dodat, že bych mohl ty tři roky vydržet. Že zas tak zdrchanej nejsem.
Jezdím vlakem odjakživa, kdysi jsem dokonce, kvůli režijnímu jízdnému, nastoupil k drážní organizaci. Mohli jsme svoje turistické choutky provozovat, aniž jsme měli auto, na které jsme neměli. Mám pro vlak slabost, jedu a uvědomuju si, že jsem kolejemi spojen s dalšími cestujícími v jiných vlacích třeba... třeba v Rumunsku.
Před pár dny mi skončila platnost In-karty. V roce 2006 jsem zaplatil 600, dnes 990. Procento slevy se mezitím zmenšilo, jízdné stouplo. Všechny služby zdražují, však všichni chtějí vyšší platy, ale platit tři roky dopředu je trochu hodně.
Úřednice byla milá. Ony bývají připravené na zákazníka, který přiletí s vědomím, že pánem je tu on a že všichni, kteří mají na sobě aspoň kousek nádražáckého mundůru, jsou jeho nepřátelé. Když člověk přijde slušně, může si s úřednicí pošpitat a dokonce i dráhu, tedy jejího chlebodárce, pomluvit.
Teď to chce jenom tři roky vydržet, abych o nic nepřišel. To zas budou nervy.
Žádné komentáře:
Okomentovat