V podvečer se vracím na kole podle Berounky a Vltavy. Je státní svátek, středa, konec října, na chalupy se na otáčku nechce. Už dlouho jsem neviděl tolik procházejících se rodin. Den se nám zkrátil, nějak se nám nechce spěchat.
Vkrádá se vzpomínka na dětství, to jsem ovšem chodil s rodiči spíš za trest. Víc jsem si podzimních procházek prožil se svými dětmi.
V roce 1994 jsem byl v Polsku na hoře Wielka Sówa v Klodsku. Krásné nedělní odpoledne, velký prostor pod rozhlednou je louka. A na ní celé rodiny, měly roztažené deky a prostě jen tak odpočívaly. Je něco ještě takového vidět u nás? Je to už dávno, co tohle bylo běžné na břehu Vltavy u nás v Podolí a v sousedním Braníku.
Je nám líp dnes s neustálým spěchem a představou, že pořád musíme dělat něco "užitečného"? Přitom právě taková procházka je moc užitečná.
Vkrádá se vzpomínka na dětství, to jsem ovšem chodil s rodiči spíš za trest. Víc jsem si podzimních procházek prožil se svými dětmi.
V roce 1994 jsem byl v Polsku na hoře Wielka Sówa v Klodsku. Krásné nedělní odpoledne, velký prostor pod rozhlednou je louka. A na ní celé rodiny, měly roztažené deky a prostě jen tak odpočívaly. Je něco ještě takového vidět u nás? Je to už dávno, co tohle bylo běžné na břehu Vltavy u nás v Podolí a v sousedním Braníku.
Je nám líp dnes s neustálým spěchem a představou, že pořád musíme dělat něco "užitečného"? Přitom právě taková procházka je moc užitečná.
Žádné komentáře:
Okomentovat