Šoufl

Z Divadla Ungelt chodívám na metro na Náměstí republiky. Mívám plnou hlavu divadelního zážitku. Včera jsem cítil ostrý vzduch, asi se opravdu zase ochladí. Myšlenky mi pochodovaly jiným směrem než obvykle.
Oldřich Kaiser je bezpochyby výborný herec a ani tentokrát bych mu nic nevytkl. Proč mě neuchvátila hra Jeffreymu je šoufl? Moje chyba? Možná. Text mi připadal jako výběr opileckých blábolů z některého výčepu. Více či méně vtipných, někdy fousatých. Anekdoty z hospody. Kolikrát jenom jsem se zúčastnil takových debat, většinou o ničem. Jak krásně se v takovém prostředí zapomene na všechno špatné, ráno po flámu je hlava zcela vygumovaná.
Divadelnímu obecenstvu, které nezná prostředí opilců, můžou vtípky připadat veselé, já měl dojem, jako bych už všechno někdy slyšel. Skoro estrádní výstupy, bál jsem se, že možná přijde i kouzelník.
Hodně jsem se pohyboval po stavbách, hospodách, vulgární výrazy mě nechávají chladným, nedá se říct, že bych je nepoužíval. Cestou z divadla jsem měl pocit, že jsem měl jít místo do divadla rovnou do putyky. Anebo zajít na přednášku primáře Nešpora, ten se na závěr zasměje jako veverka nebo jiné zvířátko, k dobrým radám dostanu i porci svérázného humoru.
Připočtu-li jen matné výkony tří Kaiserových přihrávačů, nedivím se několika divákům, kteří o přestávce odešli pryč. I závěrečné děkování bylo chladnější, než tu bývá zvykem.
Na Divadlo Ungelt určitě nezanevřu, možná jsem jen neměl správnou náladu. Snad to chtělo panáka. Bylo mi trochu šoufl.