čtvrtek 15. října 2009

Protektor

Tak jsem si právě přečetl jinde o tom, jak za našich mladých let kina vzkvétala, jak bylo na co chodit. Když si uvědomím, že tohle píšou lidé o generaci mladší než já, jsem vysloveně v rozpacích. O nás, důchodcích se traduje, že sedíme doma u bedny a čumíme na seriály. Na co se dívají tito třiceti - čtyřicetiletí, nevím.
Jsem z Prahy, tady je nabídka hodně velká. Upozorňuju, že nenavštěvuju multiplexy, protože jsou zbytečně drahé, smrdí tam popcorn. A všechny filmy, které bych chtěl shlédnout, nestihnu. Za mého mládí se promítalo hodně filmů, mezi nimiž samozřejmě bylo hodně kravin. Na ty se nevzpomíná, člověk si pamatuje hlavně dobré, blbosti v paměti někam zapadnou.
Včera jsem byl v biografu Světozor na novém českém filmu Protektor režiséra Najbrta. Hodina a tři čtvrtě utekla, že jsem se divil. Film mi připadal výborně natočený, nenudil jsem se ani chvilku. Teprve dnes jsem si přečetl recenze a taky debaty na blozích.
Na filmu mě vždy zajímá v první řadě příběh, v tomto případě příběh z doby protektorátu, kterou nepamatuju, jen jsem o ní slyšel. Nemůžu tedy soudit chování hrdinů, zažil jsem vládu komunistů a dost mi vadí odsudky třicetiletých, kteří se diví, jak srabácky jsme se za komunistů chovali. Soudí, aniž dobu poznali, přečetli si pár článků, něco slyšeli ve škole, něco od rodičů, kteří často neradi o té době mluví, protože se v skrytu duše stydí.
Je to vidět na filmech mladších tvůrců, kteří se dobou socialismu zabývají. Cítím, že jsem hodně věcí viděl jinak. To je ovšem doba, ve které jsem žil.
Příběh lidí za protektorátu mi připadal věrohodný, ale je to příběh několika lidí, nelze vzít celý film a říct, že to takhle prostě bylo. Jiní lidé prožili jiné příběhy. Je o čem přemýšlet, ale ty lidi odsuzovat - neodsuzovat? Jak bych se choval já v jejich kůži? Toť otázka. Nemám rád "kdyby".
Atmosféra doby protektorátu je zřejmě dost přesná. Viděl jsem film, jenž mě zaujal. Nikdy jsem nesnášel, když nás cepovali ve škole, jaký přesně význam umělecké dílo má. Už o Babičce Boženy Němcové jsme museli odříkávat u tabule nabiflované chytrosti o tom, co chtěla spisovatelka říci, sami jsme kolikrát nevěděli, co blekotáme. Nikdo nám neřekl, že je to báseň v próze, sen spisovatelky, která nebyla v životě úplně šťastná. Místo prožitku četby žvásty.
Hudbu posloucháme, na obrazy se díváme, líbí se nám, nelíbí, proč, sakra, musíme umělecká díla rozebírat? Prosím, ať to dělají odborníci, ale těch je pár, ostatní jsme čtenáři, posluchači, diváci. Kritik má právo z titulu své profese vyjádřit své mínění, my ostatní máme právo na kritika kašlat.
A tak nevím, jaký je význam filmu Protektor. Pro mne je to příběh zajímavě podaný, který ve mně zanechal stopu. Příběh z doby, o které jsem jen slyšel a můžu si představovat, jak by se asi chovali dnešní lidé, kteří se pohoršují nad chováním našich předků. Pěkná muzika, slušné herecké výkony. Film určitě patří mezi filmy, na které si často vzpomenu. To co psali kritici? Kam se to asi poděje?


Žádné komentáře: