zemřel.Slávista, fotbalový blázen, šílenec, cvok. Na hřišti neznal, co to je odpočívat. Vždycky hrál, třeba se mu někdy nedařilo. Rychlé klasické pravé křídlo, technik, a zase cvok, blázen.
Byl stejný ročník jako já. V určité době jsem vymetl v Praze všechny možné ligové zápasy. Býval jsem sparťanem. Se slávisty jsme se hecovali, proti dnešku to bylo nevinné škádlení.
Šíleně rychlé pravé křídlo Slávie jsme uznávali všichni. Franta Veselý, jinak jsme mu neřekli, hrával jako o život. Rozčiloval se, vztekal se, když ho někdo nakopnul, vztekal se na spoluhráče, když něco odbyli, hlavně ale byl neustálým nebezpečím pro soupeřovu branku. Nikdo nevěděl, co provede s míčem, spoluhráči těžili z jeho nahrávek.
V polovině sedmdesátých let se zdálo, že Franta skončil v národním mužstvu, na závěr mistrovství Evropy v roce 1976 odjel, mnoho fandů si myslelo, že je to už jenom za zásluhy. V semifinále s Holandskem jsme byli outsideři. Mužstvo, složené převážně ze Slováků, překvapilo, remizovalo spíš smolně.
Do prodloužení nastoupil Franta, vypadalo to jako zoufalý tah. Vlétl na hřiště jako tajfun. 6 minut před koncem prodloužení přihrál na gól a za další 4 minuty definitivně rozhodl o našem postupu do finále. Do toho finále, které rozhodl v penaltovém rozstřelu slavným "dloubákem" Antonín Panenka. Nebýt Franty... ale to je jen spekulace.
Odešel člověk, kterému by se při slovu "fotbal" rozzářily oči a určitě by z něj nevypadlo:
"Ty vole, fotbal je jenom vo prachách, ty vole!"
Jakoby mi odešel další kousek mládí. Pomalu mizí doba, kdy ještě špičkový sport nepatřil zcela do šoubyznysu.
Žádné komentáře:
Okomentovat