Ne, nezbláznil jsem se, zatím snad ještě ne. Na druhou stranu nás všechny hyperprodejny přesvědčují, že teď je ten správný čas nakoupit kdejakou hovadinu jenom proto, abychom vánočním dárkem radost udělali. Ta radost bývá často až na druhém místě. Na prvním je vědomí, že se to má.Ale to jsem uhnul. Dobré filmy, podle mě, běží v televizi většinou v noci, kdy člověk vstávající ráno do zaměstnání usíná, ušoupaný penzista tuplem. Jsem moc rád, že jsem se dožil vynálezu jako je DVD rekordér. Jen naťukám, jdu spát, ráno vstanu vyspinkaný, místo zpráv, které omílají jedno a totéž kolem dokola, si pustím noční film.
A jsem u názvu. Francouzský film Šťastné a veselé (Joyeux Noël). Natočený v koprodukci s dalšími státy podle prý skutečných událostí v roce 1914. Německé, francouzské, skotské jednotky přebývající v hrozném prostředí zákopů slaví Štědrý den. Místo vzájemného vraždění si společně zazpívají, napijou se spolu, druhý den pohřbí své mrtvé, kteří padli dny předtím a patrně by zůstali ležet, tam kde skončil jejich život. Dokonce fotbal si nepřátelé proti sobě zahrají.
Nepřítel je najednou normální člověk se svými radostmi i starostmi. Mají doma manželky, děti. Můžou po sobě po takových zážitcích ještě střílet? Samozřejmě, že nadřízení jsou si stavu vědomi a jednotky odvelí na jiná místa, účastníci mecheche jsou vyměněni. V těch lidech ale už zůstává myšlenka, kdo jsou vlastně ti lidé ze sousedního zákopu. Proč je zabíjet? Kdo rozhodl, že ten kluk v jiné uniformě a mluvící jinou řečí, je vlastně někdo, koho je nutné zabít?
Prý se to stalo. I kdyby byl film jenom snem, potěšil mou pacifistickou dušičku.
Žádné komentáře:
Okomentovat